Atlas zvířat

Ouessantská ovce je nejmenším plemenem ovcí na světě. Neměří více než 50 cm a její průměrná hmotnost je pouhých 15 kg. Pochází z francouzského ostrova Ouessant, kde ji tamní drsné podnebí zocelilo, a tak je velmi odolná a nenáročná. Nepohrdne ani rostlinami, které ostatní hospodářská zvířata odmítají. Je přátelská a zvědavá, proto se často chová jako domácí mazlíček. Má velmi hustou a těžkou vlnu.

Walliserská koza pochází ze Švýcarska, kde ji lidé také nejvíce chovají. U nás ji ve volné přírodě nenajdete. Na první pohled zaujme zvláštním zbarvením srsti – přední polovinu těla má černou, zadní půlku bílou. Mezi těmito dvěma barvami je ostrá dělicí linie, jako podle pravítka. Rohy mají samci i samičky. Mezi nimi jim vyrůstá delší pramen srsti, který připomíná čupřinu.

Hnědý horský skot pochází z oblasti švýcarských Alp, kde se chová dodnes, ale je rozšířený i v Americe. Jde o velmi odolné plemeno. Krávy se pasou od dubna do října na pastvě, pak přečkají zimu na venkovním zimovišti. Dávají o něco méně mléka než jiná plemena, jejich mléko je ale velmi kvalitní a dobře stravitelné. Protože je hodně tučné, hodí se hlavně na výrobu sýrů.

Toto plemeno pochází ze Sicílie, pojmenování „girgenti“ má původ v jazyku zdejších obyvatel. Girgentálská koza je nápadná svými rohy zkroucenými do tvaru spirály, dlouhými vousy a bílým pláštěm s šedohnědou srstí kolem hlavy a krku. Je to odolné plemeno, které se chová především pro kvalitní mléko a maso. Najdete ho spíše v zoologických zahradách, ve volné přírodě mu hrozí vyhubení.

Říká se mu prase kadeřavé, a to díky jeho dlouhé vlnité srsti, která připomíná ovčí vlnu. Tento zvláštní čuník pochází z oblasti Velké uherské nížiny. Vyšlechtěný byl tak, aby dopásal louky po hovězím skotu a vyhrabával žaludy nebo bukvice. Pase se tedy na louce podobně jako ovce, a to i v tuhých mrazech, proti kterým ho chrání hustá srst.

Jedno z nejstarších plemen skotu pochází ze Skotska, kde bývá často nepříznivé počasí, a tak je velmi odolné. Je porostlé dlouhou srstí, která přikrývá i oči. Srst chrání v zimě před silným větrem, deštěm a sněhem, v létě poskytuje ochranu před hmyzem. Highland se vydrží pást celý rok venku i ve vyšších nadmořských výškách. Na první pohled budí respekt, ale je klidný a při správném přístupu i krotký.

Cápová ovce (řečená racka) je v Maďarsku považovaná za národní poklad. U nás je plemenem spíše zájmovým. Rozlišujeme dva typy: debrecínský a tatranský, které se liší tvarem rohů. První, chovaný v bílém zbarvení, má rohy vzhůru do písmene V pod úhlem 45 stupňů, druhý typ má rohy položené vodorovně do stran. Berani je mají dlouhé 60–70 cm a ovce 30–40 cm. Zvířata jsou klidná, ale plachá.

Pochází ze Shetlandských ostrovů, kde bývá často zima, proto mu na sklonku léta narůstá hustá srst, díky které přečká celou zimu venku. Je to malý, ale velmi odolný a vytrvalý poník, který utáhne i těžké břemeno. K ježdění se však nehodí, protože má měkká záda, na kterých uveze maximálně dvacetikilové dítě. Je inteligentní a dobrácký, což ho předurčuje k práci s postiženými lidmi a seniory.

Nenáročné plemeno kozy domácí, z jejíž vlny se získává známý kašmír. Jsou to velmi nenáročné, odolné kozy, které mohou být celoročně na pastvě. Jejich uši jsou dlouhé a svislé, bílá nebo černá srst je tvořena rovnými hrubými pesíky (chlupy) a velmi dlouhou a jemnou podsadou.

Velbloudi dvouhrbí jsou velmi odolná zvířata. Bez vody a potravy vydrží až osm dní a jako jediní savci dokážou pít slanou vodu. V hrbech nenosí vodu, ale tuk, který jim slouží jako zásobárna energie. Dobře snášejí také střídání veder a zimy, typické pro poušť. Jejich oči chrání před pískem husté řasy. Aby jim písek nenapadal do nozder, dokážou je úplně uzavřít.

Na ovci Jákobově jsou nejnápadnější její rohy – samci jich mají čtyři až šest a rostou jim různými směry, samice mají dva nebo čtyři. Mají hebkou kvalitní vlnu, která se s oblibou používá pro výrobu textilií. Dříve se ovce Jákobovy pro svůj neobvyklý až zastrašující zjev využívaly také k ochraně majetku před zloději.

Jméno „zebu“ pochází z tibetštiny a znamená „hrbatý“. Asijská a africká plemena tohoto skotu se totiž vyznačují nápadným hrbem na hřbetě, který obsahuje tuk a slouží jako zásobárna energie v období sucha, podobně jako u velbloudů. Zebu se chovají pro maso, mléko a kůži a využívají se také jako tažná zvířata. Indové trusem zebu také topí.

Buvol vodní je mohutné zvíře s největším rozpětím rohů mezi ostatními tury. Stabilní stádo samic s mláďaty vede dominantní samice. Samci mezi sebou bojují o její přízeň, ale vyhýbají se vážnému souboji. Buvol vodní potřebuje ke svému životu dostatek vody. Během koupelí a bahnění se ochlazuje a částečně zbavuje kožních parazitů. Živí se především vodními rostlinami a trávou.

Dříve byl osel nenahraditelným pomocníkem člověka. Snášel drsnější podmínky lépe než kůň, navíc byl levnější. Využíval se k nošení nákladu i jako dopravní prostředek. O oslech se traduje, že jsou hloupí a tvrdohlaví. Jejich chování je však dáno způsobem života divokých předků. Aby osel přežil, musel být ostražitý a nedůvěřivý. Žije proto samotářsky a spoléhá se jen sám na sebe.

Zvíře s dlouhou červenohnědou srstí a rozpětím rohů až 5 metrů chová mnoho afrických pasteveckých kmenů, z nichž nejznámější jsou Masajové. Je pro ně symbolem bohatství. Masajové chovají tento skot pro maso, mléko, trus, ale i krev, kterou mísí s mlékem a pijí jako posilující nápoj. Watusi jsou velmi odolná, dlouhověká a nenáročná zvířata.

Ovce kamerunská patří k nejstarším domestikovaným zvířatům. Již před více než 10 000 lety se chovala pro mléko, maso a kůži. Na rozdíl od jiných plemen ovcí je porostlá krátkou srstí, nikoli vlnou, a často se proto zaměňuje s kozou. Během roku se nemusí stříhat – sama vylíná.

Zakrslá kráva dahome je nejmenší plemeno, které vzniklo přirozeně, a je také velmi vzácné. Na světě je asi jen 1 000 kusů této kravičky. Pochází z Afriky, ale v Evropě se dokonale adaptovala na naše poměry. Snáší dobře déšť i sníh, nemá ovšem ráda silný vítr a průvan. Na chov je nenáročná. V létě přespává na pastvině, na zimu potřebuje přístřešek, do kterého netáhne.

Velbloud jednohrbý (dromedár nebo dromedář) slouží k přenášení těžkých nákladů nebo jako dopravní prostředek. Má nohy dlouhé 2,2 až 3,4 metru a váží 450 až 550 kg! Má krémově hnědou hrubou srst a ocas měřící 50 cm. Na očích má dvouvrstvé řasy, které je chrání před pískem. Hrb na hřbetě pohlcuje teplo, a chrání ho tak před sluncem. Kromě toho obsahuje zásobní tuk, jehož odbouráváním se uvolňuje energie a voda.

Řadí se k menším poddruhům klokana rudokrkého. Je to podsaditý klokan s hustou srstí po celém těle i na ocase, díky které snese i chladnější podnebí. Samice má na břiše vak, ve kterém dokáže pevně uzavřít své mládě. Mláďata se rodí velmi malá, pouze asi 1 až 2 cm dlouhá, a nesamostatná. Ve vaku se přisají ke struku s mateřským mlékem a několik měsíců zde rostou, než se odváží vyrazit ven.

Původním domovem černé labutě je Austrálie, Tasmánie a Nový Zéland. Do Evropy se dostala jako okrasný pták chovaný na parkových jezírcích. Patří mezi velké vodní ptáky. Ze všech labutí má nejdelší krk, který je v letu delší než polovina její celkové délky. Labutě žijí věrně v páru. Oba partneři se podílejí na stavbě hnízda a na péči o mláďata.

Emu hnědý (česky někdy emu australský) je druh pštrosa a druhý největší nelétavý pták na světě. Váží 20-55 kg a měří 150-190 cm. Jeho hejna mohou mít i desítky členů. Chovají se pro maso, olej a kůži. Jako všichni pštrosi jsou i emuové všežraví, rádi se živí především bobulemi a semeny. Zajímavé je jejich rozmnožování, kdy do společného hnízda snáší vejce několik samic a na hnízdě sedí samec, který pak mláďata vodí.

Lama, která je příbuznou velblouda dvouhrbého, obývá travnaté a křovinaté oblasti hor. Je velmi nenáročná a otužilá, denně je schopná ujít několik kilometrů s nákladem o váze až 40 kg. Chová se pro chutné maso a vlnu, ze které se vyrábějí kvalitní přehozy, deky nebo svetry. V Evropě se lama většinou nechová pro užitek, ale jako společenské zvíře. Je totiž velmi inteligentní a učenlivá.

Muflon patří do rodiny ovcí. Má typické mohutné rohy, kterým myslivci říkají toulce. Vyrostou pouze mufloním beranům, tedy samcům. Muflon má velmi bystrý zrak, proto se říká, že vlas, který vypadne myslivci, jelen slyší, divoké prase cítí a muflon vidí. Pochutnává si nejčastěji na zelené potravě, trávě, bylinách a listech. Občas si dá i žaludy, bukvice nebo kaštany.

Kachnička karolínská obývá především vodní plochy obklopené lesy, protože hnízdí v dutinách stromů. Mláďata již první den po vylíhnutí opouštějí hnízdní dutinu tak, že z ní vyskočí, i když bývá ve značné výšce, někdy i dvacet metrů. Kachnička karolínská má krásně zbarvené peří, a proto byla již před několika sty lety dovezena do Evropy jako okrasný pták.

Nutrie říční (známá jako vodní krysa) je velký hlodavec, ve světě často chovaný pro kožešinu a maso. Žije na březích potoků, jezer a řek či v zarůstajících bažinách. V březích si buduje nory s chodbami dlouhými 15 a více metrů. Aktivní jsou nutrie hlavně za šera, jsou vynikající plavci. Na nohou mají plovací blány a jejich nozdry jsou posunuty dopředu a nahoru. Okolo tlamy mají hmatové vousky, které jim ve vodě umožňují snadněji hledat potravu. Výrazné jsou oranžové hlodáky.